Oblasti
B18 Typ B · ~30 min

Cvičení seniorů

Podotázky

Klíčové pojmy

senescenceprimární stárnutísekundární stárnutítelomeryosteoporózaosteoartritidasarkopenieVO2maxSFmaxtepový objemreziduální objemvitální kapacitademyelinizacecivilizační chorobyrovnovážná cvičenínordic walkingopakovací maximumkolagenní vláknaelastická vláknaproteoglykany
Kartičky Mock režim Otevři v Claude →

Výtah

Stárnutí jako fyziologický proces

Stárnutí (senescence) je proces postupné involuce a odumírání buněk, při kterém klesá schopnost organismu opravovat hromadící se defekty, nahrazovat odumřelé buňky a udržovat efektivitu orgánových systémů. Z hlediska teorie spolehlivosti jde o pokles spolehlivosti systému organismu s časem, který přirozeně ústí ve smrt, pokud jedinec nezemře dříve z jiných důvodů. Rozlišujeme primární stárnutí — normální proces bez patologie, ale se zhoršením funkcí — a sekundární stárnutí, které je provázeno větší náchylností k chorobám, jejich vyšší závažností a delším průběhem. U stárnoucí populace pozorujeme značnou heterogenitu danou rozdílem mezi věkem kalendářním a biologickým; nástup ani progrese stárnutí nejsou simultánní ve všech orgánech, výrazně je modulují faktory genetické, environmentální, pohlaví i životní styl. Mezi předpokládané příčiny stárnutí patří chronické působení volných kyslíkových radikálů, postupné odumírání mitochondrií, zkracování telomer, hromadění defektů v DNA a postupná otrava organismu zplodinami metabolismu. Klesá také efektivita sacharidového a lipidového metabolismu, což snižuje tvorbu ATP.

Morfologicko-funkční změny

Tělesná výška začíná klesat zhruba od 40. roku věku v důsledku snížené hydratace meziobratlových plotének, u žen je pokles často urychlen osteoporózou. Tělesná hmotnost roste do 50 let, poté pomalu klesá, typický je přírůstek tukové tkáně na úkor tkáně svalové. Klesá tím i obsah vody v těle (z 60–65 % až pod 50 %), čemuž napomáhá i zhoršený pocit žízně — vzniká riziko dehydratace. V pojivové tkáni se kolagenní vlákna mechanicky a chemicky mění, šlachy jsou tužší a regenerují obtížněji. Elastická vlákna ztrácejí vodu, třepí se a postupně zanikají. Proteoglykany v základní substanci ztrácejí vodu, čímž tkáň tuhne a stává se méně propustnou pro živiny — to ovlivňuje elasticitu kůže, vztah tlak/objem v plicích, srdci i velkých cévách. Kostní tkáň se rozvíjí do 30 let, pak nastává úbytek minerálů a matrix; rozvoj osteoporózy souvisí s poklesem somatotropinu, estrogenů a testosteronu, s nedostatkem vápníku ve stravě a s pohybovou inaktivitou. V kloubech klesá flexibilita a kloubní rozsahy, roste pravděpodobnost osteoartritidy (postihuje asi 70 % osob nad 65 let). Ve svalu se ukládá tuk, proniká pojivová tkáň, ubývají rychlá svalová vlákna, klesá aktivita ATPázy a zpomaluje se nervosvalový přenos.

Kardiovaskulární a respirační systém

Onemocnění kardiovaskulárního systému vykazuje 60–70 % seniorů. Ztráta elasticity velkých artérií zvyšuje zejména systolický krevní tlak a mění šíření pulzní vlny. Kompenzačně se zesiluje stěna levé komory (mezi 25 a 80 lety až o 30 %). Klidová SFklid se mění jen málo, ale SFmax postupně klesá kvůli omezené roztažitelnosti komor a nižší chronotropní odpovědi na katecholaminy. Tepový objem se při submaximální zátěži kompenzačně zvyšuje, MSV je v klidu i submaximální zátěži téměř beze změn, maximální MSV klesá paralelně s poklesem V̇O2max. Nárůst SF i V̇O2 na začátku zatížení je u seniorů pomalejší — proto je nutné delší rozcvičení. V plicích narůstá reziduální objem (z asi 20 % TLC u mladých až na 40 % TLC po 60. roce), klesá tedy vitální kapacita. Celková plicní kapacita zůstává relativně stejná, ale dynamické plicní objemy a efektivita výměny vzduchu klesají.

Aerobní a anaerobní kapacita

V̇O2max klesá s věkem o cca 10 % každou dekádu života jako následek poklesu SFmax, úbytku svalové tkáně a zhoršené schopnosti distribuce krve do svalů i utilizace O2. U neaktivních jedinců lze vytrvalostním tréninkem V̇O2max zvýšit i ve starším věku, samotný trénink však dlouhodobý postupný pokles nezastaví. Anaerobní kapacita klesá kvůli úbytku svalové hmoty, snižování počtu a velikosti glykolytických vláken a nižšímu průtoku krve svalem. Klesá rovněž produkce laktátu i rychlost jeho odbourávání. V CNS přibývají problémy s krátkodobou pamětí, kognicí a učením; na periferii dochází k demyelinizaci nervových vláken, což zpomaluje pohyb, zhoršuje rovnováhu a zvyšuje tendenci k pádům.

Zásady kondiční přípravy seniorů

Cílem pohybové aktivity u seniorů není zvyšování výkonnosti, ale udržování zdatnosti, zpomalování involučních procesů a prodloužení doby soběstačnosti. Trénink musí mít důkladné rozcvičení a delší závěrečné zklidnění, intenzita nesmí být vysoká a je nutné se vyvarovat prudkých změn poloh. Doporučují se čtyři typy cvičení: vytrvalostní (alespoň 30 min středně zatěžující aktivity denně — nordic walking, plavání, jogging, rotoped, běh na lyžích) pro udržení aerobní kapacity a prevenci obezity, aterosklerózy a diabetu; silová (2× týdně, 50–70 % opakovacího maxima, pomalý pohyb, malé svalové skupiny) pro omezení sarkopenie a úbytku kostní tkáně a zlepšení funkce endotelu i inzulínové senzitivity; rovnovážná jako prevence pádů a zlomenin; a protahovací (strečinková) pro udržení flexibility. Strečink a silové cvičení jsou současně prevencí osteoartritidy.

Mock monolog kostra (15 min)

Úvod (1 min)

1. Příčiny a obecné mechanismy stárnutí (2 min)

2. Morfologicko-funkční změny — pohybový systém (3 min)

3. Kardiovaskulární a respirační změny (3 min)

4. Aerobní, anaerobní a nervový systém (2 min)

5. Zásady kondiční přípravy seniorů (3 min)

Shrnutí (1 min)

Související oblasti